Polydaktylní Mainské Mývalí kočky

Nedílnou součást historie plemene mainská mývalí kočka tvoří víceprsté mainy zvané polydaktylní . Jde o mainy s nadpočetnými články (prsty) na předních a zadních končetinách. Běžné kočky mají na předních nohách po čtyřech prstech a jednom paspárku, tedy pět článků a po čtyřech prstech na nohách zadních, polydaktylní mainy mohou dosáhnout až osmi článků na jedné z končetin.

Obří packy polydaktylů můžeme přirovnat k velkým sněžnicím, které jejich majitelům zajišťovaly nejen hladší pohyb po zasněžených polích, lesích a loukách Nové Anglie, ale i šikovnější lezení po stromech, kdy jejich extra prst na předních končetinách, který připomíná lidský palec, mohl pomoci k lepšímu uchopení větví stromů a zajistit tak kočce šplhací schopnosti. Hovoří se i o tom, že políci jsou schopní používat k jídlu ruce podobně jako mývalové. Proto prý nese dnešní kočičí plemeno název mainská mývalí kočka.
Podle zdrojů se polodlouhosrsté polydaktylní kočky vyskytovaly v okolí města Kennebec River již před více než 300 lety. V původní populaci volně žijících mainů bylo něco kolem 40% polydaktylů, tedy poměrně vysoké číslo.

Přestože byly polydaktylní mainy v počátcích chovu hojně využívány, vlivem lidského působení – v rámci dalšího šlechtění a výstav byli postupně zatlačeni do pozadí. Jedny z prvních polydaktylních mainských mývalích koček dovezla do Evropy Dortemarie Kaplers z dánské stanice Guldfakse.

V současné době jsou mainské mývalí polydaktylní kočky horkým tématem diskuzí v rámci dvou velkých chovatelských organizací. Americká TICA se přiklonila k jejich uznání a polydaktylové jsou oprávněni ke vstupu na výstavní mola ke sběru titulů, evropská FIFE je zpočátku akceptovala, ale posléze učinila krok zpátky tím, že chov polydaktylů přímo zakázala.
Nejvíce oblíbené jsou v USA, odkud pocházejí, poté v Rusku, objevují se v Evropě, a mají zastoupení také České republice. Chovem těchto pozoruhodných mainských mývalích koček se zabývá a aktivně se snaží o jejich začlenění do svých šlechtitelských programů chovatelská stanice Nile Goddess, CZ a především je chce zachovat i nadále.

Zajímavost:

Jedním z milovníků těchto koček byl také americký spisovatel Ernest Hemingway. První šestiprstou kočku dostal Ernest Hemingway darem od jistého námořního kapitána jako kuriozitu. Vypráví se, že tyto kočky s více prsty připluly v koloniální éře do Ameriky na lodích z Evropy a že jejich genetické odchylka – tedy více prstů – jim sloužila k lepšímu udržení stability a rovnováhy na palubě lodí. Námořníci prý také pokládali šestiprsté kočky za kočky přinášející štěstí a zaručující, že plavba bude korunována úspěšným koncem. Kočky se v minulosti plavily na lodích spolu s námořníky a jejich úkolem bylo lovit lodní krysy. Vzhledem k velkému počtu koček, které spisovatel vlastnil, se víceprsté kočky rychle rozmnožily a s časem a dalšími generacemi jich stále přibývalo.

Udává se, že v některých obdobích choval až 60 jedinců. Těmto víceprstým kočkám se dodnes na počest autora říká Hemingwayovy kočky.

V Key West na Floridě v USA je od šedesátých let zpřístupněn veřejnosti Hemingwayův dům postavený ve španělském koloniálním stylu, kde je stále možné spatřit mnoho koček, které přebývají v této rezidenci, která slouží taktéž jako muzeum. O kočky musí být řádně postaráno podle Hemingwayovy poslední vůle. V současné době v jeho bývalé rezidenci žije okolo šedesáti koček, z nichž přibližně polovina má onen jedinečný genetický znak – více prstů. Zajímavostí také je, že každá kočka, která kdy spisovatelovu vilu v Key West obývala, má na zahradě svůj pamětní kámen.

Kočky s palčáky a zajímavými jmény

Kočky, které dodnes žijí v bývalé spisovatelově vile, dostávají tradičně kuriózní jména po slavných filmových postavách nebo hercích. Narazíte zde na kočky pojmenované např. Pablo Picasso, Sophia Loren, Charlie Chaplin nebo Audrey Hepburn. Těmto kočkám se také někdy přezdívá anglicky mittens, což znamená palčáky nebo palčákové rukavice, neboť prst navíc připomíná palec. Většina koček je vykastrovaných a v rezidenci se rodí pouze jeden až dva vrhy ročně. 

Byl to Ernest Hemingway, vlastník šedesáti koček, kdo pronesl ono známé přísloví „jedna kočka nevyhnutelně vede k další“ (v originální verzi „one cat just leads to another“), což jistě potvrdí i mnozí z nás. Jednoduše řečeno: máme-li jednu kočku, zamilujeme si ji natolik, že si brzy pořídíme další.